Média

icon
23/04/2019 | patria.cz

Vyplatí se vůbec investovat do spokojenosti zaměstnanců?

Více
Méně

Stále více firem klade velký důraz na to, aby se jejich zaměstnanci cítili v práci dobře.

 

Předpokládají, že se to projeví i na jejich produktivitě, a nová studie, jejíž závěry byly zveřejněny na stránkách VoxEU, tento předpoklad potvrzuje. Jejími autory jsou Christian Krekel, George Ward a Jan-Emmanuel De Neve a opírá se nezávislé analýzy společnosti Gallup, které pokrývají téměř 2 miliony zaměstnanců a výkony 80 000 podnikatelských jednotek ve 49 odvětvích a 73 zemích. 


Autoři studie poukazují na to, že stále více firem věří ve vazbu mezi produktivitou zaměstnanců a jejich spokojeností, doposud ale chyběly důkazy, že tomu tak skutečně je. Jejich analýza ukazuje, že spokojenost zaměstnanců se projevuje v klíčových oblastech, jako je věrnost zákazníků, produktivita, obrat zaměstnanců a ziskovost. V následujícím grafu vidíme sílu korelace mezi spokojeností zaměstnanců a zmíněnými proměnnými:   Autoři studie se zaměřili i na jednotlivá odvětví a výsledkem je druhý graf, který ukazuje korelace mezi spokojeností zaměstnanců a zmíněnými ukazateli. Obecně nejsilnější je korelace ve finančním sektoru, ve výrobním sektoru nalézáme vysokou korelaci zejména v případě ziskovosti:   Jedním z důvodů pro mimořádně silnou vazbu mezi spokojeností zaměstnanců a jejich produktivitou ve financích může být to, že obecně jde o odvětví s vysokou mírou stresu, kde mají lidé většinou málo volného času. Toto odvětví pak má větší prostor pro zlepšení pracovních podmínek a následně produktivity, než mají odvětví jiná, míní autoři studie.   Proč by se ale měla spokojenost zaměstnanců vůbec nějak projevovat na produktivitě?


Studie upozorňuje, že z použitých dat nelze vyvozovat pevné závěry na toto téma. Nicméně je pravděpodobné, že produktivita je dána motivací zaměstnanců a s ní úzce souvisí jejich emocionální stav. Ten pak zase určují podmínky na pracovišti, které se promítají do takových oblastí, jako je kreativita i pracovní nasazení.   Podle studie dokazují tuto vazbu i laboratorní pokusy. Podle nich „lepší podmínky zvyšují produktivitu až o 12 %“. A její autoři zmiňují i to, že lidé, kteří v mladém věku vykazují větší spokojenost se svým životem, mají obvykle později výrazně vyšší příjmy. Platí to i v případě, kdy jsou srovnáváni sourozenci a výsledky jsou očištěny od vlivu faktorů, jako je vzdělání či zdraví.   Snahy o zvýšení produktivity firmy by se tak měly zaměřit zejména na pracovní podmínky zaměstnanců a jejich spokojenost včetně vzájemných vztahů. Tyto podmínky by měly být soustavně sledovány včetně nákladů spojených se snahou o jejich zlepšení. Tím se ukáže, jaké jsou nákladově nejefektivnější kroky vedoucí ke zlepšení podmínek v zaměstnání. Za nimi pak následuje produktivita a ziskovost firmy, uzavírají autoři studie.  

18/04/2019 | Mladá Fronta DNES

Firmy učí zaměstnance sportovat

Více
Méně
Desetitisíce korun ročně vynakládají firmy na sportovní hrátky svých zaměstnanců. Společným potápěním v Chorvatsku, lyžovačkami v Alpách nebo závody na motokárách svým lidem dopřávají takzvaný wellbeing neboli osobní pohodu. 
 

Tři sta padesát korun měsíčně vydá brněnská firma 4heat na sportovní vyžití jednoho zaměstnance. „Ale pozitivní přínos u kolegů je nevyčíslitelný. Předcházíme tím například zdravotním komplikacím ze sedavého zaměstnání, a tím snížení dnů pracovní neschopnosti,“říká Michal Kubeš, marketingový manažer společnosti, která letos začala svým zaměstnancům předplácet Multisport kartu.   Poukázku na volný vstup do sportovních a relaxačních center svým lidem nabízí stále více firem. V roce 2017 využívalo tento benefit 83 tisíc zaměstnanců, loni už 133 tisíc.   „Zájem o cvičení ve fitness centrech a na skupinových lekcích stoupá. Jedná se totiž o aktivity, které můžete pohodlně skloubit s pracovní dobou. Síť těchto sportovišť je dnes již natolik rozšířená, že mnoho zaměstnanců si může najít cvičební centrum v nejbližším okolí svého pracoviště a jít si tak zacvičit buď cestou do práce, z práce, nebo během obědové pauzy,“ vysvětluje nárůst poptávky Marián Škripecký ze společnosti Multisport Benefit.   Hodinu plavání za oběd mohou zaměnit i zaměstnanci dodavatele chlazení a vytápění pro průmyslové objekty 4heat. „Kdokoli ve firmě, respektive na každé pracovní pozici, si může upravit svoji pracovní dobu tak, aby mohl sportovní aktivitu navštívit kdykoli během dne, například zaplavat si před polednem a využít tak volnějšího bazénu,“ podotýká Michal Kubeš. 

 

Hraje celá firma 

 

Na Multisport kartu připlácí svým lidem i firma Unicorn Systems. „Zajišťujeme karty i pro partnery a děti našich zaměstnanců. Naši spolupracovníci tak mohou za sportem vyrazit kdykoli i s rodinou či přáteli,“ vyzdvihuje ředitelka HR Kateřina Zahálková. Své fyzické síly mohou zaměstnanci společnosti, která se zabývá informačními a komunikačními technologiemi, poměřit v řadě firemních soutěží. „Pořádáme turnaje v nejrůznějších míčových hrách, od volejbalu, beachvolejbalu přes squash, fotbal a minigolf až k fotbalgolfu, a to pro všechna naše vývojová centra,“ dodává Zahálková.   A to není vše. Do sportovního kalendáře firmy se vejde i orientační soutěž Vigour Rider, která loni měla automobilovou verzi. Letos se chystá Bike Edition. „V létě ti odvážnější vyrazí na windsurfové kempy do Řecka nebo na firemní plavby do Chorvatska. V zimě společně lyžujeme a chodíme na výlety na sněžnicích,“ popisuje další aktivity vývojářů Zahálková.   O deset tisíc korun více než rok předtím vydala na sportování svých zaměstnanců i pohledávková firma Kruk. „Naši zaměstnanci využili například permanentky do posiloven, kurzů tance, jógy, golfu a dalších. Za minulý rok utratili za sportovní aktivity 60 tisíc korun,“ říká vedoucí HR Zdeněk Babička. 

 

Utrácet může i nesportovec 

 

Podle nedávného průzkumu společnosti Up Česká republika má téměř 30 procent lidí více práce, stejné množství lidí cítí napětí na pracovišti a téměř shodný počet zaměstnanců musí pracovat přesčas nebo o víkendu. Aby takový dlouhodobý tlak neskončil psychickými problémy nebo syndromem vyhoření a vysokou fluktuací zaměstnanců, je nutné, aby zaměstnavatelé své lidi dokázali udržet v osobní pohodě.   „Vedle jednorázových akcí je stále více potřeba, aby firmy pracovaly s kumulací stresu a únavy zaměstnanců každodenně,“ vysvětluje zvyšující se zájem o pohyb Petra Gubíková, ředitelka prodeje společnosti Up Česká republika.   Volnočasové poukázky či systémy kafeterií mají stále pestřejší nabídku. „Tvrdě pracující dělník těžko ocení poukázku do fitness centra, když si chce po práci spíše odpočinout. Stejně tak může být nevhodná permanentka do solária pro někoho, kdo pracuje celý den venku. Nejlépe tak je, pokud se firma na benefitech se zaměstnanci dohodne a pravidelně vyhodnocuje jejich spokojenost,“ říká Klára Hnátová ze společnosti Ekospol.   To se líbí i softwarové vývojářce Pavle, která sice týmovým hrám neholduje, zato ráda zajde do sauny či na masáž. „Nikdy jsem moc nesportovala, spíš jen z donucení. Ale relax potřebuju stejně jako ostatní. Vždyť kolikrát se ze židle nehnu několik hodin a občas mě zazlobí krční páteř,“ říká třiatřicetiletá žena, která teď za firemní peníze dochází dvakrát týdně na masáže. Wellnes aktivity si podle společnosti Multisport užívá pět procent pracujících. Je jich stejně jako vyznavačů tenisu, badmintonu či squashe. 

 

Po práci ke koním 

 

A nesportuje se jen pod dohledem firmy. Stále více lidí utužuje svůj koníček v soukromí taky proto, aby pak mohli podnik reprezentovat. „Chceme, aby naši lidé měli také čas na rodinu a koníčky, a proto jsme rádi, že se věnují i sportování. Nejrozšířenější sporty jako běh a cyklistiku podporujeme firemními sportovními dresy,“ říká Zahálková z Unicorn Systems.   A jakým sportům zaměstnanci fandí, když zrovna nezápolí na firemních turnajích? „Najdete mezi námi maratonce, triatlonisty i golfisty. Řada z nás jezdí na koni, chodí na hot jógu a nebrání se ani adrenalinovým aktivitám, jako jsou skoky padákem nebo bungee jumping. Navíc se někteří ze spolupracovníků věnují i méně tradičním sportům – například žonglování a lukostřelbě,“ vypočítává ředitelka HR Zahálková.   Výkonnostnímu motosportu, basketbalu či fobalu se věnuje i část zaměstnanců firmy 4heat. „Někteří začali chodit cvičit, přitom kdyby tento nový benefit nevznikl, nezačali by,“ myslí si Michal Kubeš. 

 

16/04/2019 | HR Forum

Možnosti platit kartou Ticket Restaurant se rozšiřují

Více
Méně

Obliba plateb za obědy s nejrozšířenější stravenkovou kartou Ticket Restaurant stále roste.


Výrazně tomu přitom pomáhá zvyšující se počet míst, kde lze kartu použít. V celém Česku se s kartou dá nyní zaplatit v 18 tisících provozovnách. „Vybrat si může každý, s kartou lze zaplatit v restauracích, jídelnách, dovážkových společnostech či prodejnách s potravinami,“ říká Nicolas Eich, generální ředitel společnosti Edenred.   Partnerská síť firmy Edenred se přitom nadále rozšiřuje. K řetězcům Albert, Coop, Tesco a exkluzivně Penny nově přibyly i prodejny skupin Kaufland a Billa. A dále poroste i nabídka v oblasti dovážkových firem. Edenred již delší čas spolupracuje se společností Dáme jídlo a nyní jedná i s dalšími firmami z oboru. „Naším cílem je co nejvíce rozšiřovat nabídku partnerských společností, aby lidé měli pestrou volbu, jak se stravovat,“ říká Nicolas Eich ze společnosti Edenred.   S kartou Ticket Restaurant nyní platí obědy 150 tisíc zaměstnanců. Její popularita přitom v posledních měsících výrazně vzrostla díky tomu, že s ní lze platit i prostřednictvím mobilních telefonů s operačním systémem Android i s iPhony. „Mobilní platby jsou na vzestupu. Již nyní uskuteční lidé každou desátou platbu s kartou prostřednictvím mobilu nebo hodinek,“ doplňuje Zbyněk Vystrčil z firmy Edenred. 

09/04/2019 | iDnes.cz

Stravování zaměstnanců se zásadně změnilo. Už nerozhoduje přeplněný talíř

Více
Méně
Ještě před deseti lety bylo více lidí, kteří se chtěli na obědě hlavně hodně najíst, než těch, kteří vyhledávali vyvážené jídlo. Dnes je situace opačná. Velkou porci vyžaduje jen čtvrtina Čechů a čtyřicet čtyři procenta volí lehčí jídla. Česká klasika sice stále vede, stále populárnější jsou však třeba saláty.

 

Je krátce po poledni, stolky v rychlém občerstvení na rušné pražské křižovatce u Anděla jsou plné a od pultu se vine fronta. Hranolky, hamburgery, kuřecí nugety. Rychle na tácek nebo do sáčku s sebou. Trvá-li oběd déle než patnáct minut, začnou být strávníci podráždění.

Tady to vypadá, že se svět zaměstnanecké gastronomie zastavil.

„Je to rychlé a vždycky stejně dobré,“ argumentuje Jindřich, když v papírové tašce odnáší zásobu smažených kalorií pro celou kancelář.

Zatímco si Jindřich s kolegy dál dopřává pravidelnou dávku americké stravy, Češi obecně od fast foodu upouštějí. Alespoň to tvrdí výsledky mezinárodního průzkumu stravovacích návyků zaměstnanců FOOD, které zveřejnila a před deseti lety ve spolupráci s Unií rozjela stravenková společnost Edenred.

„V roce 2009 obědvalo ve fast foodu dvanáct procent zaměstnanců, loni jejich počet klesl na pět procent. V evropském srovnání je to největší podíl, ale jeho obliba klesá,“ říká manažerka programu FOOD společnosti Edenred Michaela Číhalíková.


Český vynález: polední menu

Stejně klesá i počet strávníků v tradičních restauracích. Před deseti lety vyrazilo na oběd do hostince 62 procent z nás, teď je to každý druhý. „I tak jsme v době oběda nejpočetnějšími návštěvníky restaurací,“ potvrzuje Číhalíková.

Čím to? Nejspíš je za tím český kulinární vynález. Polední menu, které do sebe strávník nasouká raz dva. 

Chcete-li to řečí čísel, v roce 2009 chodila na restaurační menu méně než třetina zaměstnanců. Dnes jich je čtyřicet tři procenta. Jak rychle jsme obslouženi, považuje za klíčové kritérium téměř polovina z 1 105 respondentů průzkumu.


Je libo řížek nebo spíš exotiku?

Rychlost nerychlost, nejdůležitějším měřítkem naší spokojenosti zůstává, co před námi přistane na talíři a jestli si máme z čeho vybrat.

„Hlavně musíme mít v nabídce několik smažených jídel, ta chtějí zákazníci nejvíc. A pak vepřo knedlo zelo, hovězí na pepři a majoránce, moravského vrabce, výpečky, guláš,“ vypočítává favority jídelního lístku Vít Pospíšil, majitel jídelny PROJN v Brně-Židenicích, kde se nad omáčkami setkávají dělníci i osazenstvo okolních kanceláří.

Takže vyhrává na celé čáře česká klasika? Zatím ano. Ovšem stačí zajet do centra Brna a chuťové preference se výrazně promění. Ač jste v samém srdci a mozku jižní Moravy, můžete tu absolvovat labužníkovu pouť po celém světě. Od japonského sushi přes italskou pastu po americké burgery. A všude to vypadá v době polední pauzy podobně: žádné volné místo, všude skupinky mladých z kanceláří a úřadů a před nimi exotické pochoutky v podobě poledního menu.

„Poptávka je hlavně po kuřecích kouscích v omáčce, ale lidé chtějí i vegetariánské menu, jako je cizrna nebo lilek,“ pochvaluje si zájem strávníků Nepálec Shiva Lal Kharal, majitel restaurace Budhha Brno.


Začali jsme počítat kalorie

Cizrna? Lilek? Oběd, v němž chybí maso? Ano, i to jsou novinky, které se zvolna vplížily do talířů.

„Průzkum ukázal některé pozitivní trendy. Češi už například tolik nepreferují velké porce, jako tomu bývalo dřív, a hlavně se zajímají o nutriční hodnotu pokrmů. Stále více z nich hledí na to, co přesně jedí,“ pochvaluje si manažerka programu FOOD. Přiblížili jsme se tak strávníkům z Francie a Belgie, byť nemáme takovou touhu živit se nutričně vyváženou stravou jako na Slovensku. Tam si podle kalorií, obsahu soli, tuku či sacharidů vybírá oběd sedmdesát procent strávníků.


V práci, ale ne u klávesnice

Jako chvályhodný trend hodnotí projekt FOOD i další proměnu českých stravovacích návyků, totiž že i u nás roste popularita odpočinkových místností přímo v zaměstnání, v nichž obědvá třetina zaměstnanců. 

Pozor, neplést se zhltnutím čehosi v umaštěném papíru s pěti rohlíky přímo nad klávesnicí. Obědvání přímo u počítače je doménou Slováků, pravidelně jich takto jí pětina.

Oběd v odpočinkové zóně znamená obvykle ohřát si v kuchyni na pracovišti jídlo přinesené z domova nebo pořízené od roznáškové služby, a to pak v klidu sníst v moderně řešených prostorách.

Že je tento trend stále výraznější, dokládá i rozvoj firem, které jídlo rozvážejí, a jejich statistiky. Například společnost Dáme jídlo tvrdí, že v době oběda rozveze kolem čtyř tisíc jídel za hodinu. Od roku 2012 už po celém Česku předala přes tři miliony porcí.

 

05/04/2019 | penize.cz

Skončí stravenky? Nevyplácejí se nám, říká náměstek. Hrozí boj na nože a vidličky

Více
Méně

Jeden z nejoblíbenějších benefitů zůstává v ohrožení, přestože se politici zatím k ničemu konkrétnímu neposunuli. Zástupci malých firem chtějí zpřísnit pravidla, rušení daňových výhod ale odmítají.

 

Chystaný daňový balíček, který začne platit nejdříve od roku 2021, může omezit nebo zrušit zvýhodnění stravenek. Ministryně financí Alena Schillerová loni v České televizi řekla, že by (společně s rušením superhrubé mzdy a rovné daně) chtěla zásadně omezit i dosavadní daňové výjimky. Kromě stravenek může jít o odpočty úroků z hypoték nebo jiné úlevy týkající se jen určitých skupin zaměstnanců. Nahradit by je mohl paušál zohledňující výdaje, které zaměstnanci v souvislosti s prací mají.

„Revizi daňových výjimek“ si dala současná vláda i do svého programu z konce loňského června. Přímo stravenky v něm nezmiňuje – jejich omezení by totiž nejspíš nepodpořili ani sociální demokraté, ani komunisté, kteří vládě pomáhají k většině ve sněmovně. Obě strany byly proti už v roce 2011, kdy zkoušel zrušit výhody pro stravenky tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek.
„V rámci zákona o dani z příjmu je potřeba podívat se na daňové výjimky. Stravenky jsou ale až poslední v řadě,“ řekl loni webu iDnes ekonomický expert ČSSD Michal Pícl.

Jak to vypadá po několika měsících? Žádný konkrétnější plán není na stole ani teď. „V současné době zrušení daňového zvýhodnění pro stravenky nenavrhujeme,“ potvrdil portálu Peníze.cz Zdeněk Vojtěch z tiskového oddělení ministerstva. Jenže to vůbec neznamená, že by taková možnost definitivně vypadla ze hry.
„Stravenkové společnosti“ zůstávají ve střehu. V tomto týdnu uspořádala jejich Asociace provozovatelů poukázkových systémů debatu, na kterou pozvala zástupce zaměstnavatelů, restaurací i odborů. Přišel také člověk, který by měl mít nejčerstvější informace – náměstek ministryně financí pro daně Stanislav Kouba.

                 

Nebudou mít pro koho vařit

Jasnou zprávu, jak to s plánem na „zrušení stravenek“ vypadá, bohužel Kouba nepřinesl. Podle něj bude na politicích, aby rozhodli, jestli chtějí stravenky dál podporovat.

Podle Kouby jsou stravenky investicí státu do zaměstnanců, částečně i do jejich zdraví, protože podporují pravidelné stravování. „Do státního rozpočtu se ale tato investice nevrací,“ tvrdí náměstek.

Kouba nesouhlasí s výsledkem studie, kterou v úvodu debaty představil ekonom Tomáš Buus z Institutu oceňování majetku při Vysoké škole ekonomické. Ta ukazuje, že vliv stravenek na státní rozpočet je kladný. Státní pokladna prý díky nim získává – po započtení všech možných vlivů – téměř čtvrt miliardy korun ročně. Jenže studie počítá mezi příjmy rozpočtu třeba i odvody zaměstnanců restaurací, kteří mají práci právě díky stravenkám.

Podobně vyzněl loňský průzkum agentury PPF Factum pro Unii zaměstnavatelských svazů a Asociaci malých a středních podniků a živnostníků: Lidé se stravenkami obědvají ve všední dny v restauraci téměř třikrát častěji, než ti, kdo stravenky nemají. A dvě třetiny současných „stravenkářů“ v průzkumu uvedlo, že by obědy v restauracích po odebrání stravenek omezily (čtvrtina by tam úplně přestala chodit).

                 

Spravedlivější řešení pro všechny

Přestože ministerstvo financí nemá připravený žádný konkrétní návrh, mluvil Kouba o teoretických možnostech, které se nabízejí. Zdůraznil, že i kdyby v krajním případě politici daňové zvýhodnění stravenek zrušili, bylo by třeba zaměstnancům takovou ztrátu vykompenzovat. Zrušení bez náhrady by totiž šlo proti vládním záměrům, mířícím ke snižování rozdílu ve zdanění zaměstnanců a živnostníků.

Kouba připomíná, že stravenky nejsou dostupné pro všechny zaměstnavatele. Například menší firmy s pouhými jednotkami zaměstnanců si je podle něj nemohou dovolit kvůli administrativní náročnosti. Vhodnější tak může být zvažovaný „výdajový paušál pro zaměstnance,“ který by byl jednodušší a skutečně pro všechny.

Většině diskutujících se ale takové řešení nelíbí. Ztratilo by smysl, když by zaměstnanecký paušál nebyl svázaný s obědy. „Stravenky jsou pobídky k jídlu. Varujeme před paušálem. Podívejte se na základní daňovou slevu, která už roky nerostla,“ řekl například Vít Samek, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů.

„Když to nebude vázáno na konkrétní účel, půjde jen o daňovou optimalizaci,“ dodal Zdeněk Tomíček z Asociace malých a středních podnikatelů. Stravenky dnes přitom podle něj jako pobídka fungují. Průzkum ukázal, že na obědy do restaurací chodí pravidelně 51 procent lidí, kteří stravenky dostávají, a jen 19 procent lidí, kteří je nemají.

Náměstek Kouba ale namítá, že účelovost stravenek je spíš iluzorní, protože se v praxi nedá hlídat, za co lidé skutečně utrácejí.

                 

Levnější než mzda

Zástupce státu zmíníl také provize stravenkových společností. Platí je nejen restaurace a zaměstnavatelé, ale ve vyšších cenách za oběd pak i zaměstnanci. Podle údajů ministerstva je průměrná celková provize v oboru kolem šesti procent. Každých šest korun ze sta tak jde na konto stravenkových firem.
„Žádný systém není bez nákladů. Stavební spoření také není bez nákladů pro stát. Je třeba vyhodnotit efektivitu,“ reagoval David Rýc, předseda Asociace provozovatelů poukázkových systémů.
„Stravenka je pro zaměstnavatele levnější než mzda. Je to fajn, protože obecně jsou odvody ze mzdy vysoké. Nevidíme důvod ke změně,“ řekl Vít Jásek, výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů.

Poskytování stravenek je výhodné pro firmy i jejich pracovníky. Zaměstnavatel si může uplatnit do nákladů až 55 procent hodnoty stravenky – částka ale nesmí přesáhnout 70 procent stravného podle vyhlášky, což pro letošní rok odpovídá 68 korunám. Současně se z takového příjmu nemusí odvádět sociální ani zdravotní pojištění.

Asociace malých a středních podniků chce sice stravenky zachovat, protože podporují podnikání menších restaurací, prosazuje ale zpřísnění pravidel. „Podporujeme zavedení limitu na jednu platbu stravenkami, jako je to běžné v některých okolních zemích EU,“ upřesnil Zdeněk Tomíček. Stravenky by se také měly omezit jen na obědy nebo potraviny krátké spotřeby.

30/03/2019 | protisedi.cz

Obliba knih jako zaměstnaneckých benefitů strmě stoupá

Více
Méně

Již rok mohou zaměstnanci v rámci svých benefitů pořizovat také knihy. Po pozvolnějším rozjezdu ukázala druhá polovina loňského roku atraktivitu této možnosti. U velkých knižních řetězců jako Luxor nebo Knihy Dobrovský se podíl uplatněných benefitů na celkových tržbách vyšplhal nad dvě procenta, tedy se řádově jednalo o desítky milionů korun. V letošním roce počítají knihkupci s dalším nárůstem. Mnoho zaměstnanců totiž o možnosti nakupovat knihy stále ještě neví. Přibývat by mělo i knihkupců, kteří budou mít podepsanou smlouvu s poskytovateli benefitů. V roce 2020 by pak celkový objem benefitů uplatněných na knižním trhu mohl přesáhnout hranici sta milionů korun.

„Na první pohled se zdá logické, že by knihy mezi uznatelné benefity měly patřit – když tam jsou vstupenky do kin a divadel, léky, a dokonce fitcentra. Přesto se tomu úředníci na Ministerstvu financí léta bránili. Teprve v roce 2017 se nám podařilo přesvědčit politickou reprezentaci. Jsem opravdu šťastný, že zaměstnanci teď mají i tuto úžasnou možnost: nakoupit v rámci svých benefitů knihy – pro sebe, pro rodinu, pro děti,“ říká předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martin Vopěnka.

 Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) byl založen v roce 1879 z podnětu takových osobností, jako byli J. R. Vilímek, J. Otto a F. Topič, za účelem šíření českých knih a dodržování profesní etiky. Roku 1949 byl Svaz zlikvidován a veškerý jeho majetek byl zabaven. V roce 1990 obnovený Svaz na odkaz historické organizace vědomě navázal a vytkl si za cíl hájit v tržních podmínkách společné profesní zájmy nakladatelů, distributorů a knihkupců. SČKN je registrován jako občanské sdružení, jehož členy jsou nakladatelé, knihkupci, distributoři a další subjekty s vydavatelskými útvary (VŠ, knihovny, ústavy). K 1. 1. 2019 měl 170 členů. SČKN je členem Federace evropských nakladatelů (FEP) a členem Federace evropských knihkupců (EIBF). Spolupracuje také s Mezinárodním sdružením nakladatelů (IPA).

Vybrané aktivity SČKN směrem k široké veřejnosti:

  • pravidelný týdenní žebříček prodaných tištěných knih, měsíční TOP 10 e-knih a audioknih
  • bibliografická databáze vydaných knih – www.ceskeknihy.cz
  • výroční Zprávy o českém knižním trhu
  • Cena Jiřího Ortena pro mladé autory
  • kampaň Kniha ti sluší na podporu čtení a knih  
  • periodikum Knižní novinky
  • výroční katalog Nejlepší knihy dětem